Vítejte!

Vítejte na webu, který pojednává především o cestách za hranice všedních dnů. Už brzy se dočkáte nové verze!


Evropa Berlín

Zveřejněno : 13.4.2009 autorem Honza

0

Berlín & Postupim 2009

Nejsme zrovna germanofilové a Berlín nás nikdy nijak zvlášť nelákal, ale poslední dobou se čím dál víc našich známých vyjadřovalo v tom smyslu, že je to moc fajn město. Využili jsme tedy prodlouženého velikonočního víkendu a autobusem Student Agency vyrazili na dva dny zjistit, co je na tom pravdy.

Termín cesty: 11. – 12. dubna 2009
Účastníci: Honza, Libor
Vybavení foto/video: Nikon D90 (foto), Panasonic NV-GS 280 (video)

V první řadě jsme měli velké štěstí na počasí. Oba dva dny panovalo nádherné jaro – modré nebe bez mráčku, slunce (taky jsme se trochu spálili), teplota nad 20 stupňů a flora probuzená víc než v Praze. Bohužel jsme přijeli před půl pátou ráno, což se projevilo nachlazením po návratu. Trochu smůly jsme naopak měli v tom, že řada budov se právě opravovala a v Berlíně a především pak v Postupimi se zřejmě rozhodli šetřit vodou, protože spousta fontán, jezírek a dalších vodních atrakcí zela prázdnotou.

Naše první kroky vedly metrem na hlavní nádraží, které připomíná spíš letiště. Tam jsme počkali na východ slunce a pak už vyrazili na celodenní výšlap. Ze začátku, kdy jsme procházeli kolem Domu světových kultur (Haus der Kulturen der Welt) a Úřadu spolkového kancléře (Bundeskanzleramt), jsme potkávali převážně ranní běžce. Větší koncentrace turistů začala až před budovou Říšského sněmu (Reichstag), kde je možno od osmi hodin ráno vyjet do nové prosklené kopule. Ještě včas jsme se stihli zařadit do fronty, než se začaly objevovat hromadné výpravy. Ze střechy budovy je jednak krásný výhled na celý Berlín a jednak se můžete projít vnitřkem kopule, která je architektonicky úchvatným počinem – jednoduchý, ale nesmírně působivý nápad. I malý nenápadný pomník před budovou Reichstagu by se tak dal popsat. Kdyby mě na něj neupozornila naše londýnská Gábi, snad bych se k němu ani nešel podívat.

Jen pár metrů od Reichstagu stojí Braniborská brána (Brandenburger Tor). Bohužel se před ní ochomýtá několik živých rádobyatrakcí pro turisty, což dojem trochu kazí. Nicméně Pařížské náměstí (Pariser Platz) nás překvapilo svou moderností a vzdušností. Naopak dost tísnivým dojmem působí Památník obětem holocaustu (Holokaust Denkmal) – obrovské množství betonových kvádrů různých velikostí, mezi kterými se dá procházet úzkými uličkami. Opět zdánlivě jednoduchá, nicméně působivá myšlenka. Na druhém konci památníku už nás láká moderní Postupimské náměstí (Potsdamer Platz) v čele se Sony Centrem, které jako by přistálo z druhé poloviny 21. století. Naopak další průzkumná etapa nás zavedla do dob minulých. Stačila k tomu procházka po bulváru Unter den Linden (Pod lipami) a přilehlých ulicích a náměstích. Památek je tu celá řada, takže jen některé z nich vyjmenuju – Gendarmenmarkt (Französischer Dom, Deutscher Dom & Konzerthaus), Bebelplatz, St. Hedwigs Kathedrale, Neue Wache, Zeughaus, Friedrichswerdersche Kirche… Za Zámeckým mostem (Schlossbrücke) se pak tyčí impozantní Berlínská katedrála (Berliner Dom), naskýtá se pohled na některá z muzeí na Ostrovu muzeí (Museumsinsel) a také už je na dohled televizní věž (Fernsehturm). K ní se dostáváme kolem sousoší Marxe a Engelse, Červené radnice (Rotes Rathaus), Neptunovy fontány (Neptunbrunnen) a kostela svaté Marie (St. Marienkirche). Na vyhlídku z věže nás ale nenalákali – dost jsme viděli už z kopule Reichstagu.

Stavby okolo věže nezapřou komunistickou minulost. A betonové neštěstí představuje i rušný Alexanderplatz, kterému se asi jen postupně podaří vtisknout příjemnější ráz. I hodiny ukazující čas ve všech světových pásmech (pro mě osobně největší symbol Berlína) působí dost omšele. Naopak velmi příjemné prostředí nabízí nedaleké Hackesche Höfe. Jedná se o osm vzájemně propojených dvorů, ve kterých najdete nejen obchůdky a kavárny, ale také příjemný klid. Odtud jsme prošli kolem malého památníku židovským obětem války (Gedeänkstätte Grosse Hamburger Strasse – čekali jsme, že bude větší jako ostatně i další památky) a Nové synagogy (Neue Synagoge) až k Friedrichstadtpalastu, který si někteří z nás určitě pamatují jako dějiště úchvatných show zvaných Ein Kessel Buntes :-)

Metrem jsme se pak přesunuli na bývalý jediný přechod mezi západní a východní částí Berlína – Checkpoint Charlie. I tohle je dnes spíš atrakce pro turisty, ale pro ty, kteří se chtějí dozvědět více historických faktů, je připravena expozice v přilehlém muzeu. My se ale přesunuli k jinému muzeu, které je dalším architektonickým skvostem Berlína, a to muzeu židovskému (Jüdisches Museum). Je umístěno v poklidné čtvrti, kde jeho ostré tvary působí velmi výrazně a nečekaně. Další mementem druhé světové války je kostel Kaiser-Wilhelm Gedächtniskirche. Z původního zůstalo jen torzo věže, které bylo později doplněno moderní stavbou nového kostela. Jeho interiér je prozářen modrým světlem, na němž jakoby ve vzduchu visí ukřižovaný Ježíš. Nedaleká skulptura nazvaná jednoduše Berlin pak byla naší poslední průzkumnou zastávkou prvního dne. Nohy už opravdu bolely a hlásil se i spánkový deficit z noční jízdy.

Druhý den ráno jsme se zajeli podívat na poslední zbytky Berlínské zdi, které posloužily jako „plátno“ pro různé umělce, kteří tak vytvořili tzv. East Side Gallery. Bohužel se galerie stala terčem i neumětelů se spreji. I tak je to ale určitě zajímavá podívaná. Po krátké exkurzi jsme se přesunuli do města Postupim (Potsdam), které nás přivítalo rozkopaným náměstím a kostelem Nikolaikirche obaleným do lešení. Nicméně další atrakce už na nás čekaly v plné kráse (až na ty vyschlé fontány…). V Postupimi se setkáte s cizími vlivy ať už v podobě malebné Holandské čtvrti (Holländiches Viertel) nebo ruské kolonie Alexandrowka s roztomilými dřevěnými domečky a pravoslavenou kapličkou (Kapelle Alexander Newski) jako z cukru. Ani na kopci usazený majestátní Belvedere nepůsobí zrovna německy. Přemýšleli jsme i o návštěvě nedalekého Cecilienhofu, kde byla podepsaná Postupimská dohoda, ale nakonec už jsme své kroky stočili k očekávanému vrcholu naší postupimské návštěvy – parku Sanssouci.

Park je obrovský a nabízí řadu zajímavých i nádherných staveb. Některé působé trochu uměle (Ruinenberg, Historische Mühle, Drachenhaus), ale většina si skutečně zaslouží pozornost a obdiv – samotný zámek Sanssouci, Orangerie, Chinesisches Haus a především úchvatný Neues Palais. Nohy už nás skoro neposlouchaly, takže jsme se pomalu vraceli přes Braniborskou bránu a uličkou obsypanou restauracemi, kavárnami a stánky s grilovanými wurstíky (vyzkoušeli jsme největší vuřtík, jaký jsme kdy viděli, a nelitovali jsme) na nádraží. Po večeři zase zpátky v Berlíně jsme ještě chvíli poseděli pod televizní věží, a pak už jsme se přesunuli na autobusové nádraží a do Prahy.

Berlín a Postupim určitě stojí za návštěvu. Pro mě osobně ale nadále vede Londýn. Nemůžu si pomoct, už to asi bude diagnóza :-)

Pro posun na další snímek můžete použít šipky (objeví se po najetí na obrázek kurzorem), kliknutí na obrázek nebo kliknutí na náhled.

 

Fotky z této cesty jsou i součástí publikace „Londýn, Berlín & Istanbul 2009″.Kliknutím na její obálku se otevře nové okno, kde si ji můžete prohlédnout, případně i zakoupit.

 

Video z této cesty ještě nemáme zpracované. Zatím se můžete podívat, jak si PeeGees užívali v Tatrách:

Tags: , , , ,


O autorovi

Honza

Cestování je moje vášeň. Naše planeta je přílš velká a krásná na to, abychom seděli za pecí a nechali si to všechno ujít.



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Nahoru ↑