Už jen měsíc a měli bychom vyrazit vstříc dalšímu našemu dobrodružství. Tentokrát jen ve dvou, takže o to větší to asi bude divočina :-) V tuto chvíli přinášíme základní informace o plánované trase:
Odlet: 7.6., Praha - Madrid (nocleh) - Lima, přelet do Arequipy
Arequipa + kaňon Colca (Peru)
přejezd do Chile (Tacna - Arica)
San Pedro de Atacama + okolí (Chile)
přejezd do Bolívie přes Altiplano, laguny...
Salar de Uyuni (Bolívie)
Sucre (Bolívie)
La Paz (Bolívie)
Lake Titicaca - bolivijská strana (Copacabana, Isla del Sol)
Lake Titicaca - peruánská strana (ostrovy Uros, Taquille, Amantani)
Pro ty, kteří se budou chtít trochu detailněji podívat na mapě, kde se právě nacházíme, je tu interaktivní mapa - můžete na ní jednouduše zoomovat,hýbat s ní, měnit typ apod. Pokud se dostaneme k internetu, pokusíme se vždy změnit ukazovací bod tak, aby odpovídal naší pozici. Pro tuto chvíli je nastaven na Limu, do které bychom měli přiletět.
Tak jsme tady! Po dvou hladkych letech a jednom noclehu ve ctyrhvezdickovem hotelu v Madridu jsme stanuli na jihoamericke pude. Pokud jsme o madarskych letuskach minule tvrdili, ze jsou stare a neprilis mile, tak spanelske je v obou ohledech prekonaly naprosto bez problemu. Nejmladsi bylo snad padesat a usmat se jsme je za celou cestu nevideli.
Jeste pred priletem jsme vyplnili dva vstupni formulare, cekali asi tri ctvrte hodiny na zavazadla a odebrali se s jednim z formularu - velikosti mensiho prosteradla - k celni kontrole. Tam nas cekalo neco jako kolo stesti. Kazdy pasazer zmackne na kouzelne tlacitko. Pokud se rozsviti zelena, muze jit. Pokud cervena, musi se svymi zavazadly na kontrolu do rentgenu. Libor prosel, ja sel podstoupit chvili pravdy. Snazil jsem se zcela zatajit, ze mam krome velkeho baglu i mensi s fotakem, ale pani mela rentgen i v ocich, takze jsem ji neobelstil. Musel jsem tedy fotak ukazat a nekolikrat zase jinou pani presvedcovat, ze ten fotak skutecne neni profesionalni, coz slo se ctvrtmetrovym teleobjektivem dost tezko . Nicmene se nakonec obmekcila. Kdyz jsem pak vitezoslavne odchazel, spatril jsem Libora ve vasnive diskusi se dvema uniforomovanymi muzi. Pry se porad ptaji, jestli s sebou skutecne nema vic nez 10 000 dolaru. No vida, asi vypadame jako bohaci.
O par minut pozdeji by to do nas asi nerekl. Vzhledem k nedostatku vhodnych sedadel jsme se totiz uvelebili mezi koutkem s thajskymi masazemi a internetovym koutkem, ze ktereho ted piseme, natahli na podlahu deky, co se nam nejak primotaly v letadle k batuzkum, a jali se v horizontalni poloze preckat asi 10 hodin, ktere nas cekaji do odletu do Arequipy. Ted uz jsou to jen tri hodiny a kousek...
Peruanci se zatim zdaji byt mili, ale letiste je prece jen neco jineho nez bezny zivot, tak uvidime.
Libor pise vlastni postrehy do sveho blogu, tak muzete i porovnat, jak to tu kdo z nas vidi . Doufam, ze se nam podari ozvat z Arequipy, melo by to byt pekne mesto a take nas ceka zrejme dvoudenni vylet do druheho nejhlubsiho kanonu na svete.
V prvni rade moc dekujeme za vsechny vase vzkazy. Je moc fajn vedet, ze na nas nekdo mysli .
Na letisti v Lime jsme to nakonec prezili v pohode, dokonce doslo i na natazeni se na celkem pohodlne sedacky. Let trval jen neco pres hodinu a skoncil pri svitani, ktere lehce osvetlovalo uchvatne a snad nekonecne Andy. Male letiste v Arequipe je obklopeno hned nekolika zasnezenymi vrcholy a sopkami, z nichz nejznamejsi je tu El Miste. A presne na tu taky mame vyhled z okna naseho pokoje s televizi a teplou sprchou.
Prileteli jsme dost brzo rano, takze jsme si mohli vychutnat klid, ktery ve druhem nejvetsim peruanskem meste panoval. A je to mesto krasne. Nachazi se v nadmorske vysce cca 2 500 m, vzduch je tu az na vyfukove plyny neuveritelneho mnozstvi predevsim taxiku pekne svezi. Hned se nam tu zalibilo - krasne namesti s katedralou, uzasny a spletity komplex klastera Santa Catalina, spousta kolonialnich domu a kostelu, z mnoha mist vyhled na okolni hory a sopky. I lidi jsou tu pohodovi, usmevavi...
No a jeste k tem lamam. Nejdriv jsme je tu videli zive, a pak na taliri. No prece si tu nebudeme davat cinu nebo hamburgery, ne? Ve hre byla taky morcata, ale ta na taliri nepusobi moc vzhledne a navic jsme meli pomerne velky hlad .
Malem bych zapomnel na pocasi. Ve vsech trech zemich, kam se chystame, ted panuje zima. Ovsem nam to tak dneska vubec nepripadalo. Rano se sice tepla vetrovka hodne hodila, ale uz kolem devate bylo krasne teplo, k tomu syte modre nebe, slunicko.. proste pohoda a my chodili po meste jen v tricku s kratkym rukavem.
Zitra rano odjizdime na dvoudenni vylet do kanonu Colca, nevime, jestli tam bude nekde internet. Ve ctvrtek rano pak smerujeme autobusem na jih, do Tacny u chilskych hranic, ktere prekrocime a budeme dal pokracovat az do mestecka San Pedro de Atacama. Kdy se nam to podari, zatim nevime, zalezi na tom, jak budeme stihat autobusy (takze neletime).
Ted uz se ale aspon mne klizi oci, prece jen jsme toho vcera moc nenaspali. Takze se prozatim loucim, za nas za oba vsechny zdravim. Dnes jsme prozili moc pekny den, tak v tom snad budeme zitra pokracovat
Prozili jsme dva super dny,vylet se hodne podaril. Agentura slapala jako hodinky, pruvodkyne byla mila, dostavali jsme od ni neustale spoustu informaci, i kdyz jeji anglictina nam nekdy neumoznila je vsechny vstrebat :-) Jeli jsme autobusem do vesnice Chivay. Projizdeli jsme krasnou krajinou - hory, plane, lamy... Udelali jsme par zastavek a jedna z nich byla i za ucelem konzumace caje z koky, protoze jen o par minut pozdeji jsme se meli dostat do nadmorske vysky 4 900 m, a to uz hrozi vysokohorska nemoc. Priznaky jsme pocitovali (bolest hlavy, unava, spatne dychani...), ale brzy jsme se z toho dostali.
Obed byl formou svedskeho stolu a ochutnali jsme tak spoustu dobrot. Tentokrat doslo i na ta morcata.. Po obede jsme sli na vylet, ktery nabidl vyhledy na krasne terasy s policky mezi horami, kaktusy a taky hrobky obetin. V tehle nadmorske vysce nebyl vyslap na kopec zadna legrace, takze jsme se za odmenu sli vykoupat do termalniho koupaliste pod sirym nebem - pry ma i lecebne ucinky. To asi tezko overime, ale koupat se ve vode, ktera ma 38 stupnu, kdyz je venku neco kolem 10-15, nad hlavou mate mesic, hvezdy jizni oblohy, kolem hory a k tomu vam vyhrava latinskoamericka muzika, to vlastne celkem lecebne pusobilo. Pak nas cekala vecere s ukazkou peruanskych pisni a tancu.
Rano jsme se nevzbudili prave v nejlepsi forme - bolest hlavy, plny nos, zima, unavene svaly... Jen co vylezlo slunce a my se vydali za dalsimi zazitky, uz bylo zase dobre. Cekalo nas pozorovani kondoru, kteri litali jen par metru nad nasimi hlavami, a to v krasne krajine kanonu Colca. Pak jsme se jeste kolem kanonu trochu prosli, cestou zpatky nekolikrat zastavili, prosli se a udelali par fotek a smerovali zpatky do Chivay na obed. Po nem uz nas cekal navrat do Arequipy a opet nekolik zajimavych mist a cesta nadhernou prirodou. Dorazili jsme se zapadem slunce, jehoz cervenou barvu odrazela i sopka El Misti.
Na ubytovne nas ale bohuzel cekalo neprijemne prekvapeni. Autobus, kterym jsme se meli zitra priblizit k chilskym hranicim, nepojede. Duvodem je jakasi protestni stavka. Jina moznost, jak se dostat do Chile, neni, takze nam ted nezbyva nez zustat v Arequipe jeste o den dele a doufat, ze protest hned zase skonci a my se dostaneme do autobusu. Tak nam drzte palce, at nakonec vsechno dobre dopadne.
Ted uz jdeme neco zobnout a ulehnout po narocnem, ale krasnem dvoudennim poznavani Peru.
. Nicmene se nakonec obmekcila. Kdyz jsem pak vitezoslavne odchazel, spatril jsem Libora ve vasnive diskusi se dvema uniforomovanymi muzi. Pry se porad ptaji, jestli s sebou skutecne nema vic nez 10 000 dolaru. No vida, asi vypadame jako bohaci.
. Doufam, ze se nam podari ozvat z Arequipy, melo by to byt pekne mesto a take nas ceka zrejme dvoudenni vylet do druheho nejhlubsiho kanonu na svete. 
.