Pratele, kamaradi...

internetove zpravodajstvi z naseho letosniho putovani vskutku hodne pokulhava... a pamet s pribyvajicimi dny a soustavnym hromadenim zazitku vynechava vic nez je na muj vek zdravo. 

Toto je jen lehky vycuc z naseho ostrovniho pobytu:

Pote co nas rodinni prislusnici a znami zahrnuli informacemi o zemetreseni s lokalnimi tsunami na jihovychode Javy, jsme zazili jednu krusnou noc v Candidase. Kdy ja osobne jsem neustale poslouchal, zda more sploucha pravidelne vlny a mezi tim vymyslel unikove cesty z bungalovu. Z postele jsem cucel na velkoplosne zrcadlo, ktere zrcadlilo okno nad nasimi hlavami smerem k mori a predstavoval si, jak asi rychle vylezu na skrin, kterou pak nasledne hbite promnemim v pramici, az zahlednu 6 metrovou vlnu v okne... Nastesti jsme prezili i tuto noc a vzdali si na presunovou cestu minuly cvrtek smer Lombok a nasledne Gili Menu. Gili menu je maly ostruvecicinek, prostredni ze 3 kousek lodkou od Lomboku.

Cekal nas presun do pristavu, nalodeni na trajekt a nekonecna cesta destivym dnem se zatazenou oblohou na ostrov Lombok. Trajekt byl natolik vycerpavajici, ze jsem se zhroutil na plechovou podlahu vyhlidky a usnul s hlavou na batohu, oden ve vetrovce s nasazenou kapuci a zabalen do decky z letadla...

Pak cesta minibusem pres Mataram do pristavu a nalodeni na kocabku s dalsimi plazechtivymi turisty a hura na Gili Menu. Vlnky byly pomerne vysoke a s kocabkou rizenou nezletilci si vitr pohraval velmi bravurne... osobne si myslim, ze to byl muj zatim nejdesivejsi zazitek. Pristali jsme v pohode a s mokrymi botkami, pac se hupsalo z lodky do vln, jsme se vydali hledat ubytovani. Rychle se stmivalo a prakticky za tmy jsme nasli ve vnitrozemi ostruvku roztomile ubytovani. Rano nas budila drubez jako na venkove, no idylka hadr...

Hned druhy den se mi podarilo si spalit namazane casti meho bileho tela nezvykleho na napor temer poledniho slunce a tak jsem zbytek pobyto na ostrove proskucel. Jinak skvele plaze bileho pisku, hromady koralu, musli, pomerne levne jidlo, skvele fresh juiciky z manga.. bohuzel porad dokola nudle a ryze. Zkusili jsme si na grilu taky mistni rybi hody... dva druhy ryb a kalamara s cesnekovym dipem. Opet jsme se setkali s nasimi, ted uz kamarady, Pepu a Petrou z Budejic. Prijemna dvojice, podle nas desni dobrodruzi, pac to co oni prozili, nas hrube zahambovalo... zvlast kdyz Pepsa popisoval, jak mu v Rumunsku neco pres stan okusovalo pazi... DES

Prijemne probouzeni s hromadou drubeze se menilo na nocni i ranni muru... ti ptaci rvali furt... v jednom kuse... i v noci, proste tupa zvirata. Po 4 dnech jsme meli pocit, ze chrapeme v Xaverove. Me se zdalo jak pobiham po ostrove s upilovanou brokovnici a roztreluji ty urvane ptaky po okolnich palmach. 

Jana se snazila nabrat hnedou barvu aby opet dostala sve povesti snede krasky... coz pro nas neni to prave orechove a tak jsme se s Honzou prosli okolo ostrova a taky jeden den absolvovali vsichni pruzkumnou cestui na protejsi ostruvek Gili Air... Tam nuda, plaze nic moc... Ten Lonely Planet fakt ritualne spalime na kocni cesty... mele same nesmysly.

Dnes je utery a my rano zamavali ostruvku Gili Meno a pres poklidne more se dopravili barkou na ostrov vetsi.. opet Lombok. Ted uz po par hodinach a presedanich v neuveritelnem dusnu a vedru jsme zakotvili na dva dny v SenGigi.... Poklidne male mestecko u more.. Jana sla valet sunky na plaz, podstatne horsi, a my zasedli na internet. Zitra Honza naplanoval vylet do okolnich vesnicek a tak nas ceka trocha kyzene zmeny.

Po zdravotni strance mimo spalechych zad, proriznuteho malicku na noze od koralu, par puchyrum z zabicek a meho OPARU, jsme v poradku... zijee a smejeme se na svet.

Zdravi Libor

Po 2 denni pauze opet zde..

Dnes je streda, prave neco po pate hodine odpoledni a ja se pokusim shrnout posledni uplynule dva dny. V pondeli Honza naplanoval maly vylet do okoli Candidasy.. prochazka ryzovymi policky v okoli nezne tekouci ricky, ktera mela byt zavrsena relaxem mezi atrakcemi vodniho palace se trochu zvrtla...My, kteri hrde a ze zasady odmitame pruvodce... jsme opet ponechali osud, aby si s nami pohral... Ztraceni ve spleti cesticek pralesa.. tu bambus, tu kapradi, tu krava, tu pes... jsme chvili zmatene bloudili a jen cirou nahodou jsme narazili na mistni domorodkyni, ktera nas jako zajicek Marenku s Jenickem vyvedla na spravnou cestu. Je nutno dodat, ze jeji "zkratka" vedla strmym stoupanim klikaticim se jako had.. a my, zbyli clenove vypravy, jsme narozdil od Honzy, vzlezli kopec zcela vyrizeni.

Po kratsim obcerstveni se u mistni rodinky... kde dedecek hral na bambusovy xylofon, pubertalni devcata spletala ze stebel travy kosicky, jejich spinavy sourozenec pobihal s holym zadkem po betonovem zaprazi, tatinek byl pravdepodobne v ryzi a maminka vedla zabehnuty bufet... jsme pokracovali v ceste... Opet po mensim zabloudeni, asi 2 kilometry... jsme se konecne doskrabali na spravnou cestu a asi po 15 kilometrech po vesnickach se doplazili k vodnimu palaci. Tam risel kyzeny odpocinek, par zaberu na nas.. na kravy... , vyhnout se zaplaceni vstupneho... zrovna opravovali zed.... no a pak obcerstveni a obedovecere v prilehlem warungu. Neni nad cerstvy juice z melounu a papay... Proste musime si koupit mixer... Zpet jsme se nechali dodaveckou.. domorodi chlapci si tu takto privydelavaji a ceny stanovi podle toho jak je turista oblecenej, zda vypada hladove anebo, jake je datum.... cert vi...

Vecer nas vsechny cekala prijemna tepla sprcha.

Dnes rano, jsme si zakoupili dopravu na zitrejsi odjezd z Candidasy a my s Honzou odjeli na cestu dochramoveho komplexu Besakih. Ridicem luxusniho vozidla jsme se nechali nalozit u naseho apartmanu... zni to desne co ?... a mezi policky jsme stoupali do strmych vrchu na kopec vstric turisticky atraktivnimu mistu na Bali.

Tam nas hned na zacatku nastvali tim, ze si musite pronajmou nebo zakoupit sarong.. takovej kus hadru nolem pasu.. byt jsme meli dlouhe kalhoty.. Nebylo zbyti... Ale zazitek stal za to... natocili a nafotili jsme toto az mysticke misto a vratili jsme se za drobneho deste zpet za Janou... ktera nas uvitala se svou spalenou pr.....

Dnes vecer balime a rano trada dal na ostrovy Gilli.

Tak zatim, pa pa pa 

Libor

Nakocen vse dobre dopadlo a 

Pratele, kamaradi,

hlasim se Vam opet po delsi odmlce se souhrnem toho nejatraktivnejsiho co jsme prozili. Vite vubec, ze se tady jezdi vlevo, tedy jako ve stare dobre Anglii? To je jeden z mala dovodu proc jsme si zatim nepujcili ani kolo, natoz vozidlo ci motorku - resp. skutr. Pujcoven je tady na kazdem rohu spousta, stejne jako ryzovych policek. 

Pokrocime dal, tedy spise nazpet. Pred 2 dny, rano ranicko Honza naplanoval malou prochayku do okoli Ubodu. Urcite ji popsal jako zprvu nenarocnou... dle Lonely Planet.. prakticky vhodnou pro matky s kocarky a skolni vylety. Po lehke snidani v nasi krasne ubikaci... maji tam legracni sprchu, strika vsemi smery, jen ne tim kyzenym.. Jana mela problem si omyvat sve intimni partie a taky tela nesla regulovat.. bud zrznete, nebo se oparite.. zde maji stejne jako s beznou hygienou indonesane jeste co vychytavat. Ale zpet k vyletu... Pochodovali jsme klidne pres cely Ubod a pomalu se zacinali potit, cestou jsme navstivili trziste a stacil jsem si cestou zakoupit talisman.. stribrnou hlavu Budhy.. no nekupte to.. za 50 korun ceskych.. Krivolakymi ulickami jsme se doplazili za mesto a nechali se zpitomet mistnim motorkarem k tomu, aby nam ukazal smer.. samozrejme uplne mimo mapu. Ryzovymi policky jsme se po uzkych chodniccich cca. 30 cm probalancovali an vetsi cestu a smerovali dal ukazanym smerem... Po dalsim doptani se na cestu jsme se konecne dohrabali ke kyzene vyhlidce nad rekou s prekrasnym pohledem na palmy, reku s raftujicimi turisty a ryzovymi terasami. Proplazili jsme se pres nejaky resor a strmou strani jsme se sklouzali az k rece... Propocenost nasich svrsku dosahla 100 %... Jana si opatrila bambusovou hul a z dalky propominala Pani hor... starou Krakonosovou.. Cesta vedla temer pralesem a vyskou travou... Pri zdolavani jednoho vysokeho kopecku se ozvala z Janinych ust osudna veta...  "Do p..., rozthla jsem si f...u.."  V realu to znamenolo, ze ji povolila latka na kratasech v mistech rozkroku a to v delce 35 cm a postupne se rozsirovala. Vypadala s tim bambusem v ruce a spocenyma hadrama na sobe vskutku  velmi zajimave a pritazlive, zvlaste pro mistni domorodce, ktere jsme potkavali. Spolu se zvetsujici se dirou v janine rozkroku se zvetsovala nase depka, protoze jsme se totalne zacali ztracet mezi divocinou a civilizace se dala jen tusit. V posledni chvili, kdy nase zoufalstvi dosahovalo vrcholu se nas ujmuli mistni domorodci a nechali nas spocinou ve sve vyhlidkove haciende. Vsechno dobre dopadlo a Jana vzkryta na inkriminovanem miste moji brasnou od kamery se vratila s nami mistnim dopravcem zpet do Ubudu k nasemu hostylku. 

Po sprse jsme si dali zaslouzenou masaz, ktera sice nesplnovala vse co nabizel letak, ale byla po narocnem dni prijemna.

Druhy den byl ve znameni prochazky po meste, navstevy Monkey forest... Prijemny zazitek s otravnymi opickami... Vecere v nasem oblibenem warungu , coz je takova poulicni vyvarovna, splnila nase ocekavani a ja s Honzou odjel vecer na tradicni balijske tance Legong do mistniho muzea.. Jana pak vyzvedla z pradelny nase vyprana trika a kratasy... uz to fakt dost smrdelo...

Dnes rano jsme vyrazili nasmlouvanym taxikem ... dodavka stribrne metalizy s klimatizaci, za 200 000 rupii z Ubudu sem do Candidasy.

Cestou stale natacime jak o zivot... Nas pripravovanym klip "Je naprosto nezbytne, abz nebe bylo blankytne..", zacina mit zretelne obrysy.

Dnes konecne koupacka u more..... 

Internet je drahej jako vepr.. a tak koncime..

Je neco po osme vecer, hlad mam jak vlk a tak se vracime do zatim nejluxusnejsi ubikace... vsechno uvidte na fotkach.. tezko popisovat.

Zdravi a vsechny pozdravuje.. Libor alias PG1

Vazeni ctouci i nectouci pratele,

ponevadz je tady v tomto odlehlem raji na zemi skutecne nedostatek internetovych kavaren a jinych moznosti ke spojeni, mame proste prostoje jako... no jeste vetsi..

Po asi 4 ci 5 dnech se hlasim s Bali, ktere jsme uz celkem slusne projezdili vcetne 3 zde stravenych noci.

Ale jeste trochu k Jave. Detaily opet popise predevsim Honza a ja to zkusim trochu jinak... Po celodenni jizde minibusem z Jogjakarty, kdy jsme vychytali velmi slusna mistecka.. klimatizovany minibus se chvilemi menil na zatuchlou ratejnu, pac ukecany zrzecek, ktery sedel vedle ridice stacil rozkopnout hadici od klimatizace a razem bylo vozidlo jako pojizdna sauna... Otevrit okenko znamenalo dychat vypary vyfuku a nechat si prinejmensim rozvinout jecne zrno z pruvanu. Po celodenni jizde jsme dojeli v naproste tme do krajiny, ktere pripominala Nepal... Vyspali jsme se v hostylku... pokoj pekny, voda tepla... Rano jsme vstavali 3:30 hod. rano... des... ospali jsme se nasoukali do jeepu a ve 4 kouscich jsme stoupali na vyhlidku.. Odtud jsme ve 4 stupnich pana Celsia sledovali vychod slunce, ktery pomalounku odhaloval sopecny krater a dalsi za nim vycnivajici aktivni sopku.. Nadherna atmosfera.. dokonce tu jeden par v letech zazil to krasne.. Vezmes si mne milacku ...  a prstynek k tomu.. no romantika z jihoamerickych novel ..hadr. Potom zas jeepem smer ke krateru, na ktery jsme se splhali pesky brodice se v cernem sopecnem prachu. Mistni podnikavi  domorodce osedlali sve poniky a jali se je nabizet k vyvezenipod jicen sopky. Vypadali jako mongolsti pastevci... domorodci.. ne turisti. K jicnu sopky, ze ktere stale stoupal sirny dym vedlo 300 schodu. V polovine odpadla Jana, ktera se malem udusila, pac si roztahobala hrudni kosicek, kdyz zrovna pres schody zavanul sirny kour.... My dva s Honzou jsme se doskrabali ke kyzenemu dymajicimu jicnu... uzasny pohled a predstava, ze to muze bouchnout a my se ocitneme doma driv nez za planovane 3 tydny, tento uzaysny pohled jeste umocnovala. Ale zvladli jsme to a sopka taky... spousta fotek.. Kardiostimulator funguje... dochtori budou mit radost.

Po snidani jsme pak cestovali dal. Prespali jsme v dalsim hosteliku a rano jsme vstavali kolem 5 hod. rano a jeli smerem k dalsi sopce.. nazev doplnim later...Jinak k docteni na cestovatelskem blogu. 

Na miste jsem byl hrube mystifikovan dvema zbyvajicimi cleny vypravy... nic se neboj, to zvladnes, vubec zadna zatez, je to temer rovina ale zazitky tu malou namahu vykoupi... Takze pratele, kdo slapal na Snezku pesky, tak to jeste 2x vic naklonte, zvyste vzdusnou vlhkost na silnici dejde misto kamenu prach a zente to lesem rychlosti chromeho gekona.... to jsem byl ja... Kolem nas prosli skupiny turistu a delali takove to Vzuuum... jako kdyz se na F1 predjizd. Cesta trvala ke krateru 3 km tezkeho stoupaku... totalne propoceny se srdcem v krku a nabehlymi zilami na cele jsem se vyskrabal na vrchol. Ovsem to co jsme tam videli za tu namahu rozhodne stalo... prekrasny pohled do jicnu sopky z jejiz casti stoupal sirny dym a krater byl zalit zelenym jezerem. Z jisnu se tezila sira a drobni domorodci nosili na zadech z jisnu supky kose siry, jako kdyz Nastenka tahala vodu k parezu. Nedovedete si predstavit tu neskutecnou drinu... hluboce se nad nimi sklanime.. Az zas budu remcat nad praci v kanclu a poposedavat v kozenem kresilku, vzpomenu na ne.. jak vypada prace...

Po tomto nevsednim zazitku jsme se presunuli do pristavu na Jave a trajektem se po 30 minutach prepravili na ostrov Bali. Busem pak dojeli do nekolika kilimetru vzdaleneho mista, kde jsme slozili sve uondane udy v malem, lec roztomile guste hausu.. Tesili jsme se jak se vecer svlazime v mori a tak po rychlem prevleku do kouzelnych plavek.. jsme vyrazili k 20 m vzdalene plazi..... a prd vazeni, koupacka se nekonala, vsude barky, cerny pisek, smeti a odpadky... velke zklamani... asi spatna lokalita.... Takze naveceret a spat za zvuku hudby Boba Marleyho a bzuceni komaru....

Rano pak opet presun nasmlouvanou dodavkou mladeho balijskeho paru, ktery se privydelava.. asi na nove auto.. ale bylo to stylove, byli hrozne mili a zastavili nam prakticky, kde jsme chteli... cestou jsme zastavovali u ryzovych policek, vodopadu, ve vesnickach... nasbirali si prave ususeny hrebicek... pro vsechny, kdo to nevi, roste na vysokych stromech... No a vecer jsme skoncili v guest housu, ktery byl takrka v botanicke zahrade... nechapu, jak je mozne, ze tady jim roste a kvete vsechno a mne to na bolkone vsechno chcipe ac na ty kytky mluvim a ctu jim skoro pohadky na dobrou noc... prijemny vecer v prijemnem prostredi.. Nakoukli jsme taky na mistni trznici, hodinky, zelenina, koreni, ovoce, hadry, upominkove kramy...

Rano s nasmlouvanym mikrobusem ve trech jsme projezdili kus Bali a prohledli si nadherna mista s kaskadami ryzovych policek ...vcetne asi 40 minutove prochazky mezi nimi, kdy jsme sami presli do jedne s vesnicek s chramem, kde nas jiz cekal nas ridic i s nasimi bagly. Mimochodem, chce vedet, jak hluboke je ryzove pole... asi po koleno.... komu to nedoslo, tak jsme tak fakt zahucel pravou nohou a moje fungl nove Merellky byly pokrteny.

Je vecer a mi jsme ubytovani v mestecku Ubud, snad je to spravne a tesime se na teplou sprchu.. Tady bychom meli zustat tak 3 dny... Je tady hodne preturistovano... odpovidaji tomu i ceny... ale maji tady levne masaze a tak urcite nepohrdneme zitra... 

Snad se nam podari vam to zas vsechno nejak vcas sepsat.

Dobrou noc...